· koderstvi · 4 minut čtení
31 dní v Californii
První netutoriálový post o mém působení v Californii pro eBay. Pocitů je bilion a ti z vás, kteří by chtěli na sekundu nasát atmosféru, mohou začít číst.
S únikem značného množství metanu, který si to zvesela ráno štrádloval z mojí zadnice, jsem si dnes uvědomil, že těch 31 dní uteklo opravdu jako “prd”. Napadlo mě tedy napsat svůj první, osobní post o tom, co se vlastně událo. Budu se snažit být obsahově maximálně stručný a vyhnout se zbytečným detailům.
Ráno
Vstáváme v 6:45, protože se potřebujeme dostat do “rachoty co nejdříve, abychom zvládli alespoň kus komunikace s kolegy v ČR. Výhodou je, že si nemusíme dělat žádné snídaně - eBay má vlastní ohromnou restauraci, kde jsou snídaně pro zaměstnance zdarma. S kolegou se vždycky tak přecpeme, že jenom kňučivě funíme a nakonec nejdeme ani na oběd. Já, protože jsem prase první ligy, si naberu do krabičky ještě na večeři. Ne, že bych smrděl “sockoidností”, ale proč bych se měl otravovat s vařením?
Po snídaní začíná jízda, kterou nazývám “ohlý Jarda o kapotu”. Smršť požadavků, meetingů a randomových fuckupů se střídá v úžasném sledu. Občas vzývám boha (byť je “ateista” mé prostřední jméno), aby po mně hodil tramvají číslo 22 a ukončil moje bytí.
Oběd
Většinou chodíme zase do eBay restaurace. Průměrný oběd vyjde na cca 8$, je to blízko a výběr je perfektní. Enormně se mi líbí systém, kdy se všechno zaplatí skrze počítač, který si propojíte s vlastním pagerem a když je jídlo hotové, pager začne vibrovat jako pekelně obří Dildo na baterky. Nedělám si srandu! Až jednou ve stáří nebudu “fungovat” tak jak mám, tak bych si tohle definitivně vzal na pomoc, abych nedostal od ženy karabáčem po kýtách.
Odpoledne a večer
Nasedáme do auta a jedeme domů. S kolegou se o volant nepereme. Ráno řídím já a večer zase on. Občas taky záleží, kdo zrovna vstane s větším množství testosteronu v makovici - ten pak řídí častěji.
Ve zbytku dne se buď s kolegou učíme anebo (to byl můj absolutně nejpřelomovější nápad), paříme Age of Mythology (PC hra stará jak Dáda Patrasová, jenom prostě lepší a nehrká tam Felix Slováček).
Co mně vadí [Nečíst, pokud vám vadí nechutnosti]
Začnu negativní stránkou, protože je dalece převýšena stránkou pozitivní.
Hajzli
Jsou to “hajzli”. Mohl bych napsat - toalety, WC, pánská umývárna atd., ale to neudělám, protože se jedná o opravdu nefalšované hajzli.Představte si, že jdete položit kabel (pozdravit hnědého bratrance, lajznout si Mordor, protáhnout tlačenku) a zjistíte, že vedlejší kabina je prakticky dělena jenom slabounkou přepážkou, která má cca 40cm od podlahy mezeru jako prase.
Ve výsledku to vypadá jako fekální orchestr, když se sejdou dva “tlačiči” na scéně. Jeden hraje dur na trombón a druhý zase na lesní roh. Kolikrát si říkám, že bych si mohl během činu podat s kolegou ruce, jelikož je to opravdu možné. Když ještě do toho přijde někdo močit do mušlí, které jsou přímo nalepené na hajzlíky, stává se z toho Dvořákova “Má Srast”. Vadí mi to tak strašně moc, že pokud mi vyloženě nehrozí vyvalení boku, čekám na domovinu.
Ticho
Český eBay office je tvořen z drtivé většiny mými vrstevníky. I manažeři jsou více-méně podobného věku. Zde v San Jose je to úplně jiné. Prakticky jsou tu taťkové a mamky od rodin, takže každý honem kouká odbouchat si své a úprkem za dětmi.
Pivo
Osobně se vyhýbám klasickému “Jsem z Čech, naše Plzeň je nejlepší, bla bla bla”. Tentokrát bych ale za jednu Plzeň udělal lap dance bezdomovci. Kolega, lačnící po hospodském zážitku, mě vylákal na jedno šestipivo. Zašli jsme do baru, kde je v nabídce cca 30 druhů piv. Celkově jsou piva ochucena čímkoliv, co mají sládci po ruce, něco chutnalo dobře, něco nechutnalo až tak dobře a v jednom případě, na který do smrti nezapomenu, jsem chtěl vzít nohy na ramena a hodit si to pod první vlak.
Pivo (těžko tento prasoblejz nazývat pivem) se jmenovalo “Angels Share”. V překladu - Andělské sdílení. Nenechejte se ale zmást, s andělem to mělo společný opravdu jen název. Osobně bych to nazval Rektální špička týden mrtvého zubaře. Chutnalo to jako zderivovaný kompost, do kterého se vyzvracela armáda použitých sovětů. Bylo to tak zlý, že jsme s kolegou museli hrát hospodskou hru o to, kdo se napije. Já sem typicky prohrával, takže jsem se slzou v oku usrkával každou chvíli. Oba jsme si pobrekli a kolega málem vrhnul na stůl mláďata. Všiml si toho okolní Američan, který nám raději koupil nové pivo.
Čeho si opravdu užívám [Tady taky nečíst, není tu nic záživného]
Je toho hodně, takže to spíše nechám říci za sebe sledem fotek. Fotky jsem upravil do zhoršené kvality, neboť tohle bude číst cca 3,5 člověka a nechci si plýtvat místo na serveru :)